Jak modelka s ajťákem budovali svatební areál

Jsou tomu tři roky, co jsme s přítelkyní Míšou koupili statek s historií sahající až do roku 1870. Už dva roky předtím jsme hledali místo, které by splňovalo všechna naše kritéria: skvělou dopravní dostupnost, polohu nedaleko našeho bydliště (okolí Pardubic a Hradce Králové) a hlavně, aby místo mělo to nejdůležitější – duši.

A přesně to jsme našli v objektu na adrese Čeradice 1. Tak se zrodila naše Villa Fresco (fotografie před a po najdete na konci článku).

Hledali jsme roky, podepsáno bylo za 6 dní

Statek jsem objevil na portálu Sreality.cz ve čtvrtek odpoledne, v pátek dopoledne jsme si ho šli prohlédnout a už v úterý jsme podepisovali smlouvu.

Původně jsme hledali stodolu s menším ubytováním pro svatební hosty, místo toho jsme získali celý komplex budov – tři stodoly, kravín, vilu, špejchar – a k tomu zpustlou zahradu s celkovou rozlohou téměř 8.500 m² (velikost celého statku je dobře vidět na úvodní fotografii, kde na dvoře stojí naše dodávka Ford Transit).

Když se ohlédnu zpět, na to, jak rychle se prodej uskutečnil a v jakém stavu byl celý areál… čiré bláznovství!

Začínáme s vyklízením

Na podzim roku 2021 jsme s pomocí několika brigádníků odvezli na sběrný dvůr přes 30 tun nepořádku. Z něj jsme si nakonec vybrali spoustu starých skříní, nábytku, porcelánu a dalšího vybavení, které jsme plánovali využít k zútulnění obytných částí. Skříně jsme ale nakonec použili pouze dvě :D.

Během vyklízení jsme uprostřed dvora rozdělali oheň, na kterém jsme pálili ztrouchnivělé dřevo i hromady slámy. Ze slámy šel bohužel takový dým, že na nás někdo ze sousedů zavolal policii. Když však strážníci viděli, že pálíme pouze přírodní materiál, vše vyřešili domluvou :).

Začínáme s rekonstrukcí!

Ještě před začátkem rekonstrukce jsme se domluvili s kamarádem Zbynďou, že nám jeho pracovníci pomohou s rekonstrukcí. Od prosince 2021 tak odstartovaly první práce na hlavní budově, tzv. vile.

V lednu a v únoru postupně došlo k oškrábání původních maleb, kompletnímu vybudování nových rozvodů vody, elektřiny, topení. Oškrábané zdi pak dostaly nový štuk.

Během prvních dvou měsíců se podařilo stihnout většinu prací a vše šlo jak po másle. Pak ale bohužel přišla krize na Ukrajině a část pracovníků odjela válčit za svou rodnou zemi.

Jelikož i kamarád Zbynďa řešil nedostatek lidí a měl nasmlouvané další stavby, dohodli jsme se, že si celou stavbu vezmu na starost já. Dal mi kontakt na ukrajinského „bosse“, který mi dodá pracovníky a ty si budu řídit sám.

Se mnou jako novým stavbyvedoucím jsme pokračovali v rekonstrukci a renovaci původních částí. A právě tehdy se začaly objevovat problémy, o kterých jsme zprvu nevěděli.

Do střechy nezatéká, ale rovnou leje

Největší bolestí našeho areálu byly střechy, kterých bylo celkem přes 4.000 m². Okapy tu prakticky neexistovaly – zůstaly z nich jen rozpadlá torza. Dešťová voda se vsakovala zpět do domu přes kamenné základy, což v netopených místnostech způsobovalo odlupování omítek. Po celém obvodu dvora navíc část střechy pokrýval značně ztrouchnivělý eternit.

Všechny krovy pod eternitem byly uhnilé, což byl při celkové délce budov 88 metrů značný problém. Některé trámy byly shnilé po celé své délce, v jedné ze stodol zela obří díra, která se podle všeho posledních 20 let jen zvětšovala. Ve druhé stodole byla kompletně ztrouchnivělá stolice, což způsobilo propadnutí střechy – a bohužel i utržení a prasknutí rohu stodoly, který byl navíc podemletý vodou.

Tesař, který se byl na střechy podívat, zda by se některé daly zachránit, jen pokrčil rameny a řekl, že střechy v horším stavu nikdy neviděl. Výchozí situace tedy byla vše, jen ne záviděníhodná.

Jak zoufalý byl stav střech celého areálu, dokazuje fotka střechy jedné z budov – obří díru jsme objevili až ve chvíli, kdy jsme šli vykácet náletové dřeviny na místě budoucího parkoviště.

Jelikož v podobném stavu byly střechy i na dalších objektech, napadlo nás, že oslovíme firmy, které se zabývají demolicí střech, a to výměnou jejich práce za náš materiál. Laicky řečeno, firma přijede, střechu rozebere a stoleté trámy si odveze a prodá.

Bohužel se však ani jedné ze 3 odborných firem, které se na statku byly podívat, do této demolice nechtělo, a to zejména kvůli propadlé střeše stodoly, kde bylo propadlé úžlabí s odtrhanými plechy a nahromaděnými taškami. Tato střecha byla podle mapových podkladů mapy.cz propadlá minimálně 20 let a zub času se na střeše značně podepsal.

Firmám přišla demolice příliš náročná a na stodole dokonce nebezpečná. Nezbylo nám tedy, než se do demolice vrhnout svépomocí. První střechu jsem rozebral s pomocí své přítelkyně, další dvě s pomocí mého bráchy, a tu třetí, nejhorší, s pomocí mého kamaráda Péti (našeho budoucího prvního ženicha), mé přítelkyně, mého bráchy a jednoho dalšího brigádníka.

Demolici jsme zvládli bez ztráty kytičky, když tedy nepočítám prasklé čelní sklo naší dodávky a omylem zbouraný celý štít vedlejšího kravína, který jsme rozhodně bourat nechtěli.

Štít byl ale bohužel svázán s vedlejší střechou přes kovové pláty, což nebylo přes nahromaděnou slámu a tašky vidět. Celý štít jsme tak museli nechat vyzdít nový, jak se ale nakonec ukázalo, původní štít byl ve velmi špatném stavu, takže by nás jeho zboření stejně čekalo.

Pracovníci a jejich pracovní morálka

Jak jsem zmínil výše, kvůli válce na Ukrajině jsme byli odkázáni na ukrajinského „bosse“,, který nám dával k dispozici pracovníky, kterým jsem musel dělat stavbyvedoucího a stavební dozor.

Noví pracovníci byli v prvních týdnech vždy výborní, s postupem času se jejich kvalita ale rapidně zhoršovala a docházelo k různým nemilý situacím. Mnohdy způsobených nadměrným užíváním alkoholu :D.

Jednou se tak stalo, že jsme museli odjet ze statku o pár hodin dříve a museli jsme nechat pracovníky na statku samotné. Když jsme na druhý den přijeli, polil nás studený pot. Na jedné z původních zdí byl velkým písmem nasprejován nápis UK. Pracovníci nejdříve zatloukali, že nápis neudělali oni, nakonec ale vyšli s pravdou ven s tím, že vše opraví.

Čekali jsem tedy, jak vše odstraní – sami tvrdili, že nic nepoznáme. O výsledku se můžete přesvědčit sami…

Daná parta tedy skončila a my začali spolupracovat s partou další. Začátek opět skvělý, o pár dní později jsme ale nemohli najít jednoho pracovníka, až jsme ho objevili spícího na hromadě dřeva. Spal tak tvrdě, že ho nevzbudil ani telefon od „bosse“,, který se mu snažil dovolat.

Po těchto zkušenostech jsme se rozhodli, že to takto dál nejde a zhruba od poloviny dubna jsme byli s přítelkyní na stavbě každý den, a to od časného rána, někdy do pozdních večerních hodin, a to do „naší“ první svatby v polovině září.

Každé ráno jsme začínali nákupem materiálu ve stavebninách, celý den byli na statku, kde jsme pracovali, řídili pracovníky a večer jsme končili v různých hypermarketech věnovaných hobíkům, kde jsme nakupovali další materiál.

Večer jsem si studoval různé technologie, projížděl stránky stavebnin a díval se kde co koupit, odpadl jsem do postele a druhý den se jelo nanovo.

Zbývají 3 týdny do svatby

Takto jsme pokračovali, bez projektu, jen s vizí ve své hlavě až do poloviny srpna.

Do první svatby zbývaly 3 týdny a mé telefony s budoucím ženichem začaly být čím dál tím víc nepříjemné. Nedařilo se zhola nic, do poslední chvíle to vypadalo, že hosté nebudou mít kde spát, že na stodole nebude hotový štít, nebudeme mít ani jedny vrata ve svatební stodole.

Ani jedna z koupelen nebyla obložena, zcela chyběla sanita a další vybavení sociálek. Aby toho nebylo málo, počasí ve svatební den ukazovalo deštivo s teplotami okolo 8 stupňů, což by ve stodole bez vrat, svatbu velmi zkomplikovalo.

Zbývá 10 dní do svatby

Zbývá 10 dní do svatby, firma nám teprve na místě odlévá betonový bar a umyvadla do ubytování (s celkovou váhou přes 2 tuny), nemáme obkladače, který by nám obložil toalety a koupelny, na dvoře se snažíme vzkřísit trávu, celý prostor za stodolou máme rozkopaný a jdeme podbetonovávat roh stodoly, aby nám dále nepraskal, nemáme hotové výkopy pro dešťovou vodu, v hlavní stodole nemáme ani jedny prosklená vrata, chybí horní štít, ani jedna ze 17 místností v ubytování ještě není vymalována.

Snažíme se tak být maximálně efektivní, sháníme všechny možné řemeslníky, naháníme kamarády a rodinu a doufáme, že vše alespoň trošku se ctí dokážeme dokončit :D.

Zbývají 3 dny do svatby

Již od začátku jsme chtěli vyměnit přední dřevěná vrata do stodoly za prosklená, když jsme ale odstranili vrata i z druhé strany a viděli ten nádherný výhled do polí, rozhodli jsme se, že prosklíme také druhou stranu.

Stodola tak bude prosvětlenější, modernější a hosté si navíc užijí výhled do okolí. Vrata jsme začali řešit v polovině dubna! Od té doby jsme museli dozdít staré sloupy, nad vraty vybudovat nové překlady, vše se muselo opakovaně přeměřovat a zadávat do výroby.

Stalo se tak, že ještě v první polovině září to vypadalo, že vrata ve stodole na první svatbě nebudou. Naděje svitla 3 dny před svatbou, kdy se mi ozval výrobce vrat, že je má hotové a přijede je namontovat. Po týdnech frustrace, kdy se nedařilo zhola nic, jsme konečně zajásali.

Montážníci přijeli v 5 hodin odpoledne a začali s montáží. První vrata šla jako másle a pomalu se začalo s instalací druhých vrat, když v tom přišel liják, který jsem v životě snad neviděl.

Ze všech stran se do stodoly valila voda, naproti domu blesk skácel topol, bičující vítr unášel povětřím všechno možné. Kluci, kteří se snažili přivařit druhá vrata stáli na lešení, tekla z nich proudem voda, bohužel ale také z jejich svářeček, takže jsme museli celou instalaci zastavit.

Do stodoly se hrnula voda s blátem ze zadního pole a bylo jasné, že vrata se tentýž den dodělat nestihnou. Bohužel za stodolou zapadla obě auta, která přijela na montáž, musel jsem tak poprosit souseda Honzu Štěpánka (kterému tímto děkuji za vstřícnost a za pomoc), ten přijel s traktorem a obě auta vytáhl. Auta ale rozjezdila celou zadní část za stodolou a tam to vypadalo, jak po výbuchu.

Do svatby zbývaly 2 dny…

Druhý den přijeli kluci dodělat druhá vrata. Instalace se nakonec povedla a my mohli přejít k natření černou barvou, která musela schnout, aby se vrata mohla zasklít a barva se nelepila na skla.

Den před svatbou tak přijela instalační firma zasklívat okna s tím, že silikon musí schnout 24 hodin, aby byla zajištěna jeho plná pevnost. Ok, to stihneme, do svatby zbývá 26 hodin :).

Dva dny před svatbou na náš statek nastoupil také ženich s brigádníky a naše rodiny – všichni pomáhali s úklidem, likvidováním bláta ze stodoly, ale také s dokončovacími pracemi.

Den před svatbou se připojila také nevěsta s družičkami, rodiče nevěsty a další kamarádi. Na statku se to tak hemžilo, jako v mraveništi a vše začalo nasvědčovat tomu, že se přípravy na svatbu skutečně stihnou. Že jsme to s time managementem měli „vypočítané“ na minuty, svědčí i fakt, že štít na stodole jsme dokončili den večer svatbou a teprve půl hodiny před koncem pracovní doby začali pracovníci rozebírat lešení.

Večer před svatbou jsme si všichni dali noční, kdy jsme lustry – hlavní osvětlení stodoly, montovali o půl druhé v noci. A já při zapojování jen tiše doufal, že lustry z roku 1960, které jsme nikdy nezkoušeli, skutečně fungují… Ze všech žárovek nesvítily pouze 3, ale i to se mi podařilo opravit. Mezitím ženich s nevěstou a svými kamarády dekorovali stodolu a připravovali vše na svůj velký svatební den.

Zhruba ve 2 hodiny se šlo spát, prvně na našem statku… Ráno jsme se vzbudili do krásného slunného dne, pomohli jsme s posledními přípravami na svatbu, připravili jsme místo obřadu a čekali jsme na příchod prvních hostů.

Samotný obřad se uskutečnil venku na nově vybudovaném cihlovém kole a za sebe musím říct, že se velmi povedl, a to i díky krásnému počasí.

Z textu to asi není příliš patrné, ale zejména poslední měsíc byl mezi námi a budoucími novomanželi hodně vypjatý a každý den to vypadalo, že se jejich svatba neuskuteční tak, jak si oba vysnili.

S Míšou tak ještě jednou děkujeme jak za trpělivost a důvěru v nás vloženou, tak i za významnou pomoc v posledních dnech před svatbou!

I když vím, že to s námi bylo hodně těžké, nakonec jsme to zvládli a podle všeho si svatbu všichni užili :). Jen na moji přítelkyni, která padla únavou v 7 hodin…

Detox

Po svatbě jsme si dali na pár dní detox a postupně jsme pokračovali především s dokončováním interiérů i exteriérů. Nyní jsou za námi 3 roky plné rekonstrukcí, ale zároveň i 2 roky plné krásných svateb.

Celkovou rekonstrukci jsme chtěli pojmout citlivě a v maximální míře využít potenciálu místa. Klenuté stropy, pískovcové sloupy, původní malby, dřevěné podlahy – to vše jsme chtěli zachovat a udělat z těchto prvků dominanty v části s ubytováním pro 26 osob.

Dřevěné podlahy jsme zrenovovali, původní betonové dlažby jsme obrousili a nalakovali. V místnostech, kde jsme potřebovali nahradit podlahy, jsme sehnali starou betonovou dlažbu a zrenovovali ji. Vše jsme si vymýšleli a z velké části realizovali sami. Stálo nás to spoustu sil, a to jak těch fyzických, tak i psychických. Dnes jsme ale rádi, do jaké fáze se nám naše svatební místo podařilo dostat a už se těšíme na další svatební sezóny.

Měníme název aneb proč již nejsme Statek Čeradice?

Ti, kdo nás sledují od začátku našeho budování na Instagramu již ví, že původně se naše svatební místo jmenovalo Statek Čeradice. Již v průběhu budování jsme od tohoto názvu ale ustoupili a zvolili si název nový, a sice Villa Fresco.

Důvodem pro změnu byla existence druhých Čeradic, které leží v okrese Louny a které Google mapy vždy vyhledaly automaticky jako první.

Navíc, když jste si při googlení vyhledali spojení „Statek Čeradice“, vyskočilo hned několik zmínek o statku (např. tento článek na iDnes.cz), který jeho majitel do výšky několika metrů zarovnal stovkami lednic. A my nechtěli být s tímto místem spojováni.

Vymysleli jsme tak desítky různých názvů, až jsme dospěli ke spojení Villa (takto nazývali původní obyvatele přední obytnou část, vilu postavenou v roce 1928) a Fresco (al fresco – svatby konané pod širým nebem, ale také česky freska – tedy původní nástěnné malby, které jsme nechali přiznané na několika místech v obytné části).

Že byla změna názvu dobrým rozhodnutím, se ukázalo hned v prvním svatebním roce, kdy nevěsta čekala na fotografku, která měla zpoždění, ale nevěstě tvrdila, že již je na místě. Jak se ukázalo, fotografka dorazila na druhých Čeradic, tedy těch od nás vzdálených 2,5 hodiny jízdy autem…

Děkujeme všem za pomoc!

Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kdo nám s prací na statku pomáhali.

Obrovské díky patří zejména mé přítelkyni Míše, která se aktivně účastnila celé rekonstrukce a která často dělala práce, které ostatní dělat nechtěli (například ručně očistila více jak 1.700 cihel).

Ačkoli jsme celou dobu jeli za hranicí našich možností, naše představy se často lišily, na nejdůležitějších věcech jsme se ale vždy shodli a krásně se doplňovali. Ověřil jsem si tak, že jsem našel životní partnerku, o kterou se mohu opřít i v těch nejtěžších chvílích.

Děkujeme také mému taťkovi, mamince, bráchovi, babičce, Míšy mamce, bratránkovi Járovi s manželkou, strejdovi Járovi, ženichovi Petrovi s manželkou Simonou (ale také jejich kamarádům a rodině), mým kamarádům: Tondovi, Vaškovi, Ondrovi a Matějovi, ale i p. Podanému, Oldovi, Honzovi, Pavlovi, Máriovi, Michalovi a dalším brigádníkům, kteří se na našem statku vystřídali.

Zvláštní poděkování bych chtěl věnovat Zbynďovi Drozdovi a jeho firmě PZ buiding. Zbynďa nám celou dobu pomáhal jak s pracemi na statku, s dodáním specializovaných odborníků, s kontakty na různé profese, s nákupem materiálů, ale hlavně s cennými radami, které pro nás „nestavaře“ byly a stále jsou k nezaplacení.

Zbynďa nám pomáhal již stavebními úpravami Lumpária a vím, že pokud bych se pouštěl do další stavařiny, určitě se na jeho firmu opět obrátím.

Díky dále náleží mému spolužákovi ze základní školy Honzovi Soukalovi, kterého jsem před rekonstrukcí statku neviděl téměř 20 let, přesto nám na statku nejednou zachránil život. Díky putuje také Honzovi Štěpánkovi, sousedovi z Čeradic, který nám několikrát nezištně pomohl, a to jsme se dříve vůbec neznali…

Prostě a jednoduše, přes všechny peripetie, jsme měli štěstí na lidi, bez kterých bychom naše svatební místo rozhodně nedotáhli do provozuschopné fáze. Pokud jsem ve výše uvedeném výčtu někoho neuvedl, tak jsem na něj buď zapomněl (a tímto se mu omlouvám), nebo nám nepomáhal :P

Věřím, že se nám nakonec podařilo vybudovat netradiční svatební místo, kde se budou konat krásné svatby plné svatebního veselí, milých lidí, ale hlavně všudypřítomné lásky.

Jelikož máme hlavu otevřou, máme spousty nápadů a neustále chceme náš svatební areál dále posouvat, víme, že s budováním nejsme a asi ani nikdy nebudeme u konce, tak nám držte palce, ať se z toho všeho nezblázníme :).

Fotky před a po