Nomádění v Asii 2018

Moje první větší cesta za hranice všedních dní započala 3.3. kdy jsme ve složení Matěj Bajer, Tomáš Poner, Petra Větrovská, Vojtěch Machek a Ondřej Bajer vycestovali do Vietnamu a následně do Thajska.

Plán byl prostý, strávit v Asii 5 týdnů, během té doby cestovat, pracovat, poznávat novou kulturu a prostředí.

Samozřejmě musím napsat, že jsme si jeli užít tepla a sluníčka, jelikož jsme z ČR jsme odjížděli v době, kdy v noci převládaly mrazy až -15 °C a v týdnu odjezdu z Čech jsem hned několikrát ani nenastartoval auto :).

Co jsem si bral s sebou?

S sebou jsem si bral jen to nejnutnější, takže kromě všemožných nabíječek a elektroniky, také pevné boty, žabky, trencle, trička, mikinu, dlouhé kalhoty, kraťasy, šusťákovku, šátek, ponožky a termoprádlo (to přišlo ve Vietnamu vhod), ručník, knížku, sluneční brýle a dva batohy.

Jeden malý na notebook a doklady do kabiny letadla, jeden větší na vše ostatní.

Jedinou zbytečností, kterou jsem si vezl se nakonec ukázal být ručník, který jsem nepoužil ani jednou, jelikož jsme všude dostávali ručníky čisté.

Někdo by mohl namítat, že zbytečný je i „MacGyver“, ale čím bychom si otevírali pivo?

Hurá do Vietnamu

Letenky se nám podařilo koupit měsíc a půl předem s leteckou společností Emirates, konečně jsem tak letěl největším osobním letadlem na světě – Airbus A380.

Let byl bezproblémový a za mě tedy velká spokojenost, celou dobu jsme koukali na filmy, kterých mají na palubě slušnou zásobu, případně postávali a popíjeli v uličce u baru :D.

Hanoj – hlavní město Vietnamu

Přes Dubaj a Bangkok jsme nakonec dorazili na první plánované místo, do Hanoje, kde převládaly teploty okolo 23 °C a příjemné polojasno. Začátek tripu tedy vypadal více než dobře. Aby ne po 22 hodinách strávených na cestě ;).

Po přesunu a rychlém ubytování jsme vyrazili na první jídlo v Hanoji, které bylo spíše pro otrlé.

Místo k sezení umístěné bezprostředně vedle velmi rušné křižovatky, židličky pro liliputy, polévka nalévaná z velmi pochybného zdroje.

Ač se to z výše popsaného nevypadá, polévka Pho Bo (mnohem lepší hovězí vývar) nás, nebo alespoň mě velmi nadchla (a každý den jsem snědl minimálně jednu :D).

Zbytek dne jsme pouze procházeli po ulicích a pozorovali místní velmi rušný život plný motorek a všemožné anarchie.

Další dva dny jsme prozkoumávali město a navštivili i pár památek – chrámy, pagody, muzeum vybudované v původním vězení, muzeum války.

Další den jsme vyrazili nočním (spacím) autobusem do městečka Sa Pa.

Noční přesun nebyl nic pro mě, protože jsem vůbec nespal, ale alespoň jsem mohl pracovat (internet přes hotspot telefonu jel krásně celou dobu) a koukat na seriály.

Severní Vietnam – provincie Sa Pa

V městečku Sa Pa toho není moc k vidění, takže jsme si po jednom přespání půjčili motorky a vyrazili na velmi klidné místo – do vesnice Ta Van.

Ze Sapy jsme ani nestačili vyjet a už jsme „měli“ první nehodu, a to, když fešákovi Vojtovi uklouzla motorka, spadl, prodřel si teplátky, odřel loket a nohu :D.

Mně pro změnu došel po pár ujetých kilometrech benzín, a jak byli všichni natěšení na jízdu na motorce, trvalo skoro půl hodiny, než si všimli, že jim někdo chybí a vrátili se pro mě :D.

Přesun na motorkách jsme tak nakonec absolvovali až v noci, což byl pro mě, který jsem řídil motorku pořádně poprvé v životě vcelku zajímavý zážitek.

Obzvlášť, když vezmu v potaz „kvalitu“ místní silnice. Neskutečné díry, velké kameny, desítky metrů chybějící asfalt. Prostě ideální trasa pro začátečníka a jeho první kilometry na motorce.

Vesnička Ta Van a blízké okolí

V Tavanu jsme měli rezervováno ubytování typu Homestay, což je v podstatě hostel vybudovaný ve velmi spartánských podmínkách.

Ranní probuzení však vyvážilo všechny nedostatky tohoto typu ubytování. Probuzení v krásné přírodě, obklopeni zelení a zvířaty, krásné místo!

V Tavanu jsme nakonec zůstali 3 dny a různě jsme na motocyklech cestovali po okolí.

Mimo jiné jsme si zde našli Spa resort, kde jsme občas pracovali v místní kavárně a jednou absolvovali bylinkovou koupel na prohřátí.

Prohřátí bylo na místě, jelikož místní počasí nebylo příliš vlídné. Přes den sice bylo okolo 17°C a polojasno, jakmile ale zašlo slunce, teploty spadly okolo 10°C a při spánku jsme byli rádi, že jsme se vybavili termoprádlem :D.

V Tavanu jsme rovněž absolvovali výlet s místními domorodkami, které nás provedly místní přírodou až k vodopádům.

Bohužel cestou Vojtovi ujela kopyta a ten se musel s podvrtnutým kotníkem vrátit zpět na ubikaci (ano, čtete správně, zase ten Vojta …).

Z Tavanu jsme po třech krásných dnech vyrazili zpět do města Sa Pa, bohužel jsme si neuvědomili, že je sobota, a tak byly silnice, ale i celá Sa Pa plná autobusů, motorek a lidí.

Sa Pa – kurzy vaření a výlet na Fansipan

V Sapě jsme trošku podcenili rezervaci zpátečního autobusu zpět Hanoje, ale i včasnou rezervaci ubytování. V celé Sa Pě se tak nedalo nic s rozumnou cenou nedalo sehnat.

Nakonec jsme se tak domluvili a objednali si luxusní ubytování v hotelu se saunou a dalšími službami.

Služeb jsme řádně využili, nechali jsme se odvézt cca 200 m golfovým vozítkem k sauně, dali jsme si tenis, a kromě zmíněné sauny došlo i na bazén, posilku a parní lázně.

Opět jsme se tak ohřáli, zrelaxovali…

V Sapě jsme si také objednali kurzy vaření, kdy jsme měli k dispozici privátní restauraci.

Domluvili jsme se s kuchařem, jaká jídla si chceme uvařit (my si jich vybrali 5) a společně s ním jsme vyrazili na trh nakoupit čerstvé suroviny na vaření.

Po návratu jsme se střídali jako kuchtíci a porůznu pomáhali kuchařovi s přípravou pokrmů, abychom nakonec vše s chutí snědli.

Téměř 4 hodinová akce určitě stála za to!

Poslední den jsme se rozhodli, že podnikneme výlet na nejvyšší horu Indočíny – Fansipan (výška 3 143 m n. m.). Počasí pěšímu výletu příliš nepřálo, a tak jsme jej podnikli lanovkou, odkud byl krásný výhled.

Krásný výhled bohužel začal končit, jakmile jsme se začali blížit vrcholu hory – neprostupná mlha nám bohužel celý zážitek trošku zkazila.

Další den jsme opět nočním autobusem jeli k zátoce Ha Long Bay, kde jsme si objednali 3denní boat trip.

Boat trip aneb tři dny na lodi

Počasí nám opět moc nepřálo – sice bylo teplo, ale docela oblačno a všude se povalovala mlha a opar.

Boat trip jsme si ale i tak užili měrou vrchovatou.

Partu dalších cca 10 lidí z různých končin světa (Austrálie, Nový Zéland, Německo, Polsko, Francie, Indie, Velká Británie, USA) jsme hned první den naučili „drinking-game“ hru Ming-meng-mong a co se dělo dál, to mnozí z nás znají jen z vyprávění.

Z happy hour, kdy jsme měli k dispozici sud (který měl vystačit i na další dny a nevystačil) se tak stala akce, kdy jsme za sud pěkně vzali, k tomu přidali pár lahví vodky, ginu, abychom pohostili a kompletně ožrali celou loď…

Ani nevím, ale z vyprávění a fotek vím, že jsem zlomil prut, zpíval a tancoval snad se všemi kromě kapitána, spal jsem na palubě lodi, ráno jsem se probudil s nohou celou od krve.

No, prostě klasická akce na lodi :D.

Další dva dny na lodi probíhaly podstatně poklidněji: postupně jsme navštívili krápníkové jeskyně, jeli na kajaking, navštívili perlovou farmu, chytali chobotnice, pracovali, networkovali a užívali si cestu.

Po skončení boat tripu nás minibusem odvezli zpět do Hanoje, odkud jsme se letecky dopravili do Bangkoku, a dalším letadlem na Krabi.

Mé hodnocení cesty do Vietnamu

Vietnam je krásná země, plná ochotných lidí, s velmi rušným životem, a to zejména na silnících, kde pravidla téměř neexistují (i když to bych kecal, silnější klakson a větší auto má vždy přednost). Jízda v protisměru, podjíždění, psaní textovek za jízdy na motorce při jízdě v protisměru, děti řídící motorku vezoucí ještě menší děti jako spolujezdce…

Street foody a okolní pachy možná nejsou pro každého, ale když se nad vše povznesete, zjistíte, že vietnamská kuchyně je plná zajímavých a dosud nevyzkoušených chutí a vůní, které ve spojení s všudypřítomnou rušnou atmosférou přinášejí zážitek, kterých bych doporučoval zažít každému.

Nezmínil jsem internet, který je ve Vietnamu na velmi vysoké úrovni. Po příletu jsme si hned na letišti za pár stovek zakoupili datové SIM karty s neomezenými daty.

K našemu údivu, i v nejodlehlejších místech, kde nebyla ani silnice, jsme měli k dispozici 4G/LTE síť a velmi rychlý internet.

Všude, kde jsme bydleli navíc byly k dispozici kavárny s rychlým připojením, kde se dalo pohodlně pracovat a konzumovat námi oblíbené „vietnamese coffee with condensed milk“ (prostě turek se salkem :).

Thajsko

Po drobném „vychladnutí“ ve Vietnamu následoval letecký přesun do teplíčka, tedy do Thajska.

Po příletu na Krabi jsme se nechali převézt rozvozem do oblasti Ao Nang, kde jsme se ubytovali v „chatičkách“ přímo u moře a jelikož byla noc, šli jsme rovnou spát.

Prostředí nádherné, klídeček, rovnou u pláže.

Zde jsme pobyli 3 noci, kdy jsme různě odpočívali, chvíli pracovali (i v sítích u pláže), půjčili jsme se na dva dny motorky, abychom zajeli do centra, ale také dali náš první hike, kde jsme asi dvě hodiny stoupali na úžasnou vyhlídku. Jelikož jsme si mysleli, že se jedná o dvěstě metrovou vycházku, všichni vyzbrojeni žabkami…

Na tento trip nás nalákal Honza Linhart, se kterým jsme měli v Ao Nangu sraz. Takže Honzo díky, fakt to byl krátkej, 200 metrovej výlet a stačila nám jedna půl litrová voda pro 4 lidi :D.

Náročnější trasa se ale rozhodně vyplatila, jelikož se nám nahoře naskytl neskutečný výhled po okolí.

Z Ao Nangu jsme pokračovali dále lodí na mnohými zatracovaný ostrov Phi Phi. Proti byla i Péťa, která po zkušenostech z předchozích let nechtěla rušné a turistické Phi Phi vůbec navštěvovat.

Po příjezdu na ostrov jsme se ubytovali a vyrazili obdivovat „krásy“ města. Pláže opět s brutálním odlivem (stejná situace, jako v Ao Nangu), takže se v podstatě nedalo nikde pořádně vykoupat.

Večer jsme vyrazili na proslulé party, které se konají přímo na pláži.

Hned vedle sebe najdete mnoho podniků, kde jedou sypačky, tančí (a močí) se na pláži i v moři, kýble s alkoholem tečou proudem…

Další den jsme si na Phi Phi vyrazili na jednodenní výlet pronajatou lodičkou a vlastním „kapitánem“. Navštívili jsme zátoku s opicemi, vykoupali na neskutečně nádherných místech, potápěli se s malými bílými žraloky. Na cestě zpět jsme se zastavili za Honzou Linhartem, který nám na pláž přinesl Changa (místní pivo) na osvěžení :D.

Pláž, na které jsme se s Honzou sešli nás natolik učarovala, že jsme se rozhodli se na tuto stranu ostrova Phi Phi ještě vrátit.

Na druhý den odjeli dva členové naší skupiny (Ondra a Matěj) a my tedy už bez nich putovali lodním svozem na zmíněnou druhou stranu ostrova.

Ubytování jsme si objednali chatičce pro 4 lidi (já, Tomáš, Vojta, Péťa) na pouhé dvě noci, abychom tu nakonec pobyli o trochu déle…

Každý den jsme totiž docházeli do 5* rezortu Phi Phi Village resort, kde jsme každý den poctivě pracovali na rychlém internetu v neuvěřitelně krásném prostředí. Odsud se prostě nedalo jen tak odjet :)

Pokud bych měl mluvit za sebe, v životě jsme neviděl hezčí lokalitu na světě, než byla ta, ve které jsme se nacházeli. Je to asi patrné i z doby, kterou jsme zde strávili – zde dvou dní se nakonec stalo dní 9 :D.

A co je nejvíc, oblíbila si to tu i Větrovka!

Na této části ostrova Phi Phi jsme se navíc s Vojtou rozhodli, že si necháme zkrátit pačesy v místním „barber“ shopu.

Slovo barber zasluhuje v tomto případě opravdu velké uvozovky, jelikož sedět nakřivo na polorozpadlém křesle a nechat se stříhat strojkem, kterému každou chvíli dochází dech, to asi nedá každý :D.

Program na Phi Phi? Stereotypní…

V krátkosti popíšu každodenní rutinu: ráno jsme se nasnídali v našem resortu a rovnou přešli do vedlejšího luxusního areálu.

Tam jsme si sedli do venkovní kavárny u pláže, dali si ledovou kávu, a šlo se pracovat. Pracovali jsme vždy do oběda, odskočili si na oběd, abychom se do tohoto ráje na zemi opět vrátili a pracovali až do doby večeře.

Večer jsme každý den popíjeli, pracovali, networkovali na zápraží našeho ubytování a užívali si pohodu.

Občas jsme si práci proložili pobytem u bazénů, či v nich, občas na pláži, občas jen focením, či natáčením videa pro podporu publikace o Affiliate marketingu.

Přesun do Koh Lanty

Ač neradi, nakonec jsme se přece jen přesunuli na další plánované místo cesty, a sice na ostrov Koh Lanta.

Zde jsme vydrželi až do konce pobytu – opět jsme si zde půjčili motorky a podnikli jednodenní výlet na druhou stranu ostrova, kde jsme náhodou narazili na „bar u piráta“, kde se z ničeho nic objevil bar s otevřeným bazénem, DJ, pitím, …

Neplánovaná akce se docela protáhla a kdyby nepřicházela bouřka, jsme tam asi dodnes :D.

Dešti jsme se snažili ujet, ale marně. Takže jsme v největší průtrži jeli domů (asi 20 kilometrů) a stalo se nevyhnutelné, vysekal jsem se na motorce. Naštěstí to odneslo jen pár částí mého těla a to odřeninami.

Další dny jsme pouze odpočívali a pracovali u bazénu, případně na sousední pláži.

Dvoudenní Bangkok

Při cestě zpět domů jsme si dali jednu noc na Krabi, kde jsem já s Vojtou zažil z nejzajímavějších a nejsilnějších momentů za celou naši cestu. Při noční procházce náhodou narazili na dřevěnou skruž, kde se shlukovalo neobvyklé množství lidí.

Jak jsme správně odhadli, jednalo se o akci, kde dva blázni jezdili dokola na motorce a v autě, bez drže, ve stoje, … jen pár centimetrů od přihlížejících diváků.

Musím říct, že takhle jsem se dlouho nebál, strachy jsme se nemohl ani pohnout, měl jsme potem polité celé nohy. Ale evidentně jsme nebyl sám, za kraťasy se mi celou dobu držel vedle stojící vystresovaný Thajec, který asi potřeboval oporu :D.

Z Krabi jsme se přesunuli do Bankgoku, kde jsme navštívili největší tržnici v Thajsku – Chatuchak (bohužel v den, kdy tam prodávali pouze kytky :D), ale také noční exkurzi na nejvyšším mrakodrapu v Thajsku.

Závěr z Thajska

Některé oblasti Thajska, zejména tedy méně známá strana ostrova Phi Phi, nabízejí neskutečně krásné pláže s jemným světlým pískem a chvílemi si připadáte, jak v Karibiku.

Z jídel jsem si neustále dával své oblíbené červené a zelené curry, kuřecí maso ve sladkokyselé omáčce a také polévku Tom Yum. Tato jídla bych snad mohl jíst pořád :D.

Jak jsem chválil internet ve Vietnamu, musím si trošku postesknout na internet v Thajsku, kde jsme si opět zakoupili nejvyšší možný tarif. Na většině území však bylo pokrytí pouze sítí 3G, sporadicky sítí 4G. Byli jsme proto rádi, když jsme pracovali v kavárně, protože jinak bychom toho příliš neudělali.

Ztráty a nálezy aneb co se nepovedlo

• dvě ztracené redukce na sluchátka pro iPhone
• ztracené termo prádlo
• ztracená nabíječka na mobil
• vypálený zdroj na notebooku
• dva MacBooky s uraženým rohem
• vypálený zdroj pro iPhone
• ztracený nátělník
• ztracené plavky
• ztracené sluneční brýle
• ztracené žabky
• výron kotníku
• dva vybouraní na motorkách

Sečteno podtrženo, nechali jsme ve Vietnamu a Thajsku všechno. A někteří z nás možná i víc, než původně plánovali :D.

Podnikání z pláže je blbost! Písek budu mít v notebooku a v telefonu snad ještě do příštího roku :D.

Závěr

Za mě osobně se jednalo o velmi podařenou akci. Trávit pět týdnů v naprosto odlišném prostředí, neustále být obklopen lidmi, kteří mají na podnikání na Internetu odlišný pohled, než vy, pracovat v teplíčku u moře, ochutnávat zajímavé pokrmy, … co víc si přát?

Domů jsem si odvezl několik stránek poznámek k mé práci a hned od příjezdu jsem se nemohl dočkat, až se vrhnu na jejich zpracování (většinu z nich jsem neudělal ještě dodnes :D).

A jestli bychom udělali něco jinak? Ano, pravděpodobně bychom vybrali pouze jednu zemi, protože neustálé přesuny a celkových 8 letů, to vám nějaký ten čas na cestě spolkne a trošku pokazí zážitek z cestování.

Každopádně už se nemůžu dočkat cesty v příštím roce. Zatím to vypadá na Mexiko a Belize, přidá se k nám někdo? :)